Únor 2018

Energie

Neděle v 19:17 | helmii |  Témata týdne
Tak letní semestr oficiálně započal a já musím zkonstatovat, že první týden mi vzal spoustu energie! Nejspíš to bylo kvůli tomu, že nikdo vlastně nevěděl, jak má co udělat, protože se nám dost předmětů krylo a všechno byl jeden velký chaos!

Bajky Barda Beedleho

12. února 2018 v 16:20 | helmii |  Recenze na knihy
Autor: J. K. Rowlingová
Počet stran: 139
Moje hodnocení: 70-75%

Bajky Barda Beedleho jsou další naježenou knihou. Tentokrát jsem si ji koupila sama pro sebe. Jakožto hrdý Potterhead, patřící do Mrzimoru jsem si prostě musela přečíst povídky, které jsou v knihách zmíněny, bylo to takové oddechové čtení ve Štědrý večer. Povídky jsou fajn, neurazí, ale ani úplně nenadchnou.

Možná, kdyby tato knížka byla u nás v knihovně v době, kdy mi bylo tak 13 let, byla bych nadšená. Ale knihu určitě nepošlu dál, schovám si ji a budu z ní předčítat svým vlastním dětem (které ještě nejsou v plánu nejbližších 5 let), protože si myslím, že ty budou nadšené!

Co mě ale nadchlo (a dozvěděla jsem se to až po rozbalení knihy) je, že každou zakoupenou knihou je přispíváno do nadace Lumos, která má za cíl do roku 2050 zajistit, aby na světě děti nežily v sirotčincích, ale aby každé dítě mohlo vyrůstat v milující rodině. I díky tomu nelituji, že jsem si knihu koupila, a ne jen půjčila.


Záhadná a drsná Namibie

11. února 2018 v 18:19 | helmii |  Veřejný deník
Jednou jsem tak čekala na kamarádku před naším informačním centrem a na nástěnce mě zaujal plakát na besedu s názvem "Záhadná a drsná Namibie", kterou pořádali Kateřina a Miloš Motani. Protože hrozně ráda poslouchám vyprávění o cestování, rozhodla jsem se, že půjdu, i kdyby se mnou nikdo jiný nechtěl jít. D. se naštěstí chtělo, takže jsem nemusela jít sama.

Žít svůj život

8. února 2018 v 15:30 | helmii |  Témata týdne
Každý člověk chce prožít svůj život naplno. A když píšu každý, myslím tím opravdu každý - já, vy, člověk s mentální retardací či člověk s fyzickým postižením. Spousta lidí si myslí, že postižení by měli být zavření v ústavech, vždyť tam je o ně dobře postaráno, nic jim nechybí. Je to zčásti pravda. Nechybí jim jídlo, pití, mají kde spát a někdo se o ně vždycky postará. Ale co když nechtějí jen takhle přežívat?

Šest vran

7. února 2018 v 17:03 | helmii |  Recenze na knihy
Autor: Leigh Bardugo
Počet stran: 384
Moje hodnocení: 95%

Další z knih, kterou jsem našla pod vánočním stromečkem. Protože jsem milovník fantasy, tak jsem z ní byla opravdu nadšená. Začala jsem ji číst jako druhou (hned po Bajkách Barda Beedleyho) a nemohla jsem se od ní odtrhnout. Zároveň jsem ale nechtěla, abych ji měla přečtenou hned, tak jsem si ji snažila šetřit… Stejně mi to vydrželo jen první asi 2 po tomto "slibu" sama sobě, tak jsem ji měla přečtenou asi za 5 dní.

Líbí se mi na ní, že je plná zvratů. Při některých zápletkách jsem si byla skoro jistá jejich řešením, ale vzápětí se ukázalo, že jsem byla úplně vedle. To je to, co mě na ní asi tak zaujalo. Že si vlastně ničím v příběhu nemůžu být jistá. Dále se mi velmi líbí, že zasazena do netradičního prostředí (pro žánr fantasy), a to do prostředí gangů, barů a heren. A taky se mi moc líbí, že má na vnitřní straně obálky mapu. Ale to je jen taková moje soukromá úchylka.


Knížku bych doporučila komukoliv, kdo má rád knížky, ve kterých se něco děje. Já osobně se už nemůžu dočkat druhého dílu!


Neztrácet naději

4. února 2018 v 10:00 | helmii |  Témata týdne
Tak jo, zimní semestr jsem úspěšně zvládla! Dala jsem na rady, co jsem tu dostala u mého článku o vysoké, na všechny zkoušky a zápočty jsem se učila s dostatečným předstihem a hele!

Autismus a Chardonnay

3. února 2018 v 13:33 | helmii |  Recenze na knihy
Autor: Martin Selner
Počet stran: 119
Moje hodnocení: 90%

Autismus a Chardonnay byla jedna z knížek, kterou mi naježil Ježíšek. Teda spíš maminka. Jednou mi ji ukazovala kamarádka (a zároveň spolužačka) a mně se strašně zalíbila, nejspíš ze dvou důvodů. Prvním z nich je, že studuji speciální pedagogiku. Druhým, že mám brášku s autismem.

Díky tomu jsem se s řadou příhod dokázala ztotožnit. Protože tihle rošťáci říkají to, co by neměli. Když za mnou jednou bráška přišel a řekl mi: "Ty vole!", tak jsem byla trochu zaskočená a přemýšlela jsem, kde se to naučil. Ale zároveň jsem měla strašnou radost, že ta dvě slůvka od sebe tak krásně rozdělil a neřekl jeden patvar.

Tuto knížku určitě můžu doporučit všem. Skvělé jsou taky krátké kapitolky, které lidem, kteří nečtou tak často, určitě pomůžou lidem knížku přečíst. D., který moc nečte, přestal číst nějakou knížku od Nesba, a teď se mu nechce začínat znova. To si myslím, že se s touto knížkou prostě stát nemůže. Vsadím se, že pokud si ji přečtete, nebudete litovat.