Moje první závody

29. října 2017 v 8:21 | helmii |  Veřejný deník
Achjo, zase o něčem píšu s dvoutýdenním zpožděním. 14. 10. jsem běžela svoje první závody, Avon běh v Olomouci. A jelikož mi někdo ten sport asi doopravdy nepřeje, tak jsem dva měsíce před závody musela přestat běhat, protože mě začal zlobit kotník. Z rentgenu se nakonec zjistilo, že se v mém kotníku nachází o dvě kůstky víc, než by mělo. Kvůli tomu jsem prošvihla měsíc a půl tréninku a začala jsem běhat až dva týdny před závodem.


V den závodu si mě D. vyzvedl. Závod začínal po 18. hodině, tak jsem ho prosila, jestli by pro mě kolem 1 přijel. Radši dřív, holt jsem nevěděla, jak to chodívá, a bála jsem se, že tam bude tolik lidí, že si nestihnu vyzvednout startovní balíček. Pro jistotu jsme zaparkovali u krematoria (je to přes víc jak půl Olomouce od místa, kde se běželo), protože co kdyby tam nebylo kde zaparkovat. Jak jsme se spletli!

Když jsme dorazili na místo, skoro nikdo tam ještě nebyl. Balíček jsem měla vyzvedlý během 3 minut. Bylo asi 13:20 a my měli nějakých 5 hodin čas. Krása. Tak jsme si skočili do Šantovky pro nějakou svačinu. Tam bylo šíleně moc lidí, ani nevím proč. Pak si D. uvědomil, že kousek od Tržnice bydlí kamarád. Naštěstí měl čas, tak jsme chvíli pobyli venku, pak jsme zašli k němu na kafe a já se u něj převlékla.

V pět odjížděl pryč, tak jsem se šla nachystat na místo. Připnula jsem si číslo, přezula se a přivázala jsem si čip na botu. Před šestou byla rozcvička (taková celkem rychlá, ale na zahřátí a protažení fajn) a pak jsme se šli nachystat do… asi koridoru, nevím, jak to jinak nazvat. Před námi běžel odpočet a upřímně, nejvíc nervózní jsem byla asi tak 6 minut před startem, pak to pozvolna odeznělo.

Když skončil odpočet a pořadatelé nás pustili, byl to trochu masakr. Radši jsem se držela bokem, aby mě rychlejší běžci mohli oběhnout. Po chvíli jsem našla paní, která běžela pro mě dobrým tempem a držela jsem se za ní, dokud se běžci tak nějak nerozprostřeli.

Někdy kolem 2,5 km mě začala dost bolet holeň, ale hodinky mi ukazovaly, že běžím teprve 15 min, tak jsem si řekla, že poběžím do 20, potom se zastavím a protáhnu si ji. (Na hodinkách jsem si nastavila, že to chci to 40 min stihnout). No, potom jsem začala koukat po okolí a ani jsem si nevzpomněla, že jsem chtěla zastavit. V cíli jsem si ještě zasprintovala, což mě trochu štve, protože v tom případě jsem mohla běžet rychleji. Ale nevadí.

Doběhla jsem 582 ze 755 lidí, což mi přijde prima, na to, kdy jsem začala trénovat. Prostě jsem si to hrozně moc užila, poznala jsem, jaké to je, být na závodě a tak mě to uchvátilo, že už jsem zaregistrovaná do dalšího závodu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 29. října 2017 v 9:04 | Reagovat

Hlavně ať je kotník už v pořádku, a moc pěkné umístění :)

2 helmii helmii | Web | 29. října 2017 v 10:49 | Reagovat

[1]: Děkuji :-) kotník snad už bude OK, začala jsem chodit na terapii magnetem a zlepšuje se :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama