#Life update

29. května 2017 v 14:43 | helmii |  Veřejný deník
Po hoooodně dlouhé době vás všechny zase zdravím. Upřímně jsem žila v tom, že si sem před maturitou budu psát jak se mám, jak se snažím a tak dále, ale nakonec na to nebyl čas (standardní výmluva) a hlavně ani nálada. Večer jsem lehla do postele a snažila se aspoň na pár hodin usnout. A jak to dopadlo?


Naštěstí to všechno dopadlo v pohodě. Teda nakonec. První jsem dělala zkoušku z češtiny. Tam jsem si přála Orwella. Přijdu do třídy, myslím si číslo otázky, tahám levou rukou… A on tam Kafka. Hned jak jsem sedla na potítko, jako lusknutím prstu jsem zapomněla všechno o Kafkovi i o jeho životě. Naštěstí jsem ostatní části zvládla v pohodě. Druhá zkouška byla z angličtiny. Tam jsem si přála Kanadu. Samozřejmě si vytáhnu Prahu. Upřímně, mohlo být i mnohem hůř, například svátky. Ty si nechtěl vytáhnout snad nikdo. Následovaly společenské vědy. Zase jsem si nevytáhla to, co jsem si přála. Bohudíky jsme pořád o něčem diskutovaly. A v biologii? Ha, však už jsem stejně měla nervy z těch SV, tak proč bych si měla vytáhnout něco, co umím a vím o tom. Nižší rostliny. Polil mě pot. Druhou podotázkou naštěstí byly tkáně, takže o tkáních jsme si docela dobře popovídali, o řasách.. No, o řasách už méně dobře.
Po poslední zkoušce nastalo nejhorších 10 minut mého života. Čekání na výsledky. Když si nás zavolali dovnitř, chtělo se mi brečet. Začali vyhlašovat. Spolužák zvládl vše. Pak jsem přišla na řadu já. ČJ 1, AJ 1, SV …. Dobrý… začala jsem si na prstech počítat, co to znamená dobrý. Když jsem si uvědomila, že to je 3, začala jsem se strašně smát. Poté, co nám všichni potřásli rukou, jsme se se spolužákem začali objímat. Byl to skvělý pocit.
Poté následovala rozlučka. Byla fajn, vyvedla se, nějak nevím, co víc o ní psát. Snad jen to, že spolužačka na ni přinesla vynikající guacamole. O půlnoci fakt bodlo. Stejně jako hermelín z mikrovlnky ráno při úklidu.
Začaly prázdniny a já začala uvažovat, kam půjdu na brigádu. Nesnáším totiž jen tak sedět a brát si od našich peníze. U nás v Tescu nabírali do masny. Pak jsem si vzpomněla na to fiasko ve fast foodu. Ne, v potravinách asi dělat nemůžu. Další nápad byl náš pivovar. A taky úklid na našem krytém bazéně. A největší shodou náhod jsem se dostala ke své vysněné brigádě. Nemusím sedět u pásu a jednat s protivnými lidmi. Začala jsem totiž dělat v antikvariátu. Teda, pracuju z domu a naskladňuju knížky na internet, ale baví mě to a vždycky se těším, co za knížky v nové bedně objevím.

To je asi tak všechno o posledním měsíci mého života. Snad sem už zase začnu psát častěji, než jednou za 3 týdny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama