Úsměv, prosím

15. dubna 2017 v 9:23 | helmii |  Helmiiny vykecávky
Je jaro. Slunce svítí, kytky kvetou, ptáčci zpívají… Proč mám pocit, že se lidi čím dál méně usmívají?


Když jdu po městě, vidím spousty tváří, bohužel, málokterá se usmívá. Když se na někoho, kdo jde kolem mě usměju, většinou se snaží vypadat nepřístupně, nechtějí si nikoho cizího pouštět k tělu a úsměv mi neoplácí. Je to škoda, cožpak jaro nesymbolizuje zrod něčeho nového? Třeba nového přátelství. Zdá se mi, že lidé poslední dobou ani nechtějí zažít nic nového, chtějí jezdit ve svých vyjetých kolejích, asi ani nechtějí poznávat nové lidi.


Já si dala na začátku roku předsevzetí, že se budu víc usmívat, nebudu si ze všeho dělat tak těžkou hlavu, nebudu si brát všechno osobně a zkusím být sama se sebou více spokojená. Se vším tímhle mi pomohl hlavně ten zázračný úsměv. Když se ráno vzbudím a není mi nejlíp, usměju se na sebe do zrcadla a najednou vím, že vše bude v pořádku. Mám jít poznat nové lidi a jsem z toho nervózní? Usměju se na ně a rázem jde všechno líp. Udělal se mi přes noc pupínek? Zasměju se nad tím, vždyť pochybuji, že si na mě každý bude ukazovat a smát se mi. A pokud se mi vážně někdo bude smát, jen se nad tím pousměju. Takové lidi ve svém životě nepotřebuji.

Díky úsměvu je vážně všechno jednodušší. Myslete na to, když se ráno probudíte, usmějte se na sebe do zrcadla. Když pojedete do práce či do školy, zkuste se víc usmívat na své okolí. I když máte sebevětší starosti, uvidíte, že všechno bude zase v pořádku.

Smějte se, úsměv nic nestojí, ale mnoho nám dá!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hanyuu Hanyuu | Web | 15. dubna 2017 v 9:56 | Reagovat

Usmívat se nejde celý den nonstop. Je to dost přechodný stav. :D  
Jestli nepřístupnost lidí na ulici vyvozuješ z toho, že se v tu chvíli, kdy je míjíš, tváří neutrálně, prostě tak, jak se tváří, když je zrovna neovlivňují žádné významné emoce, je asi trochu chyba na tvojí straně.

Posuzovat nelze podle toho, když potkáš jednotlivce. Většinou je zamyšlený, kouká po tom, co ho zajímá. Ale vidělas už snad někdy partu lidí, co jde po městě a všichni se tváří jak popisuješ? Hádám, že ne. ;)

2 helmii helmii | Web | 15. dubna 2017 v 10:06 | Reagovat

[1]: Myslela jsem to spíš tak, že když se na ně usměju, oni se i nadále tváří vážně, ale to mi tam nějak vypadlo, moje chyba, díky, jdu to poopravit :-)

3 Hanyuu Hanyuu | Web | 15. dubna 2017 v 12:03 | Reagovat

[2]: Jo, tak to je pak jiná... Já mám spíš tendenci pak hledat, kde mi co trčí, když se někdo úplně neznámý na mě začne křenit.  Nebo se mi začne hlavou honit, že tu osobu znám, ale nedaří se mi ji nikam zařadit, což je trochu blbý. Co kdyby si chtěla povídat!:D

4 padesatka padesatka | E-mail | Web | 15. dubna 2017 v 23:20 | Reagovat

[3]: Mě to také uvádí do rozpaků, ale pokud s někým mluvím, snažím se usmívat (na poště, v obchodě, v hospodě - tam to jde samo)...:)

5 Siginitou Siginitou | E-mail | Web | 16. dubna 2017 v 9:12 | Reagovat

[3]: Jo,jo mám to úplně stejně, pak mi celo dobu v hlavě svítí varovná kontrolka že je něco špatně :D

Ale jak taky se někdy pokouším usmívat, ale já jsem spíš ta která vypadá jak bez duše, nebo jako bych měla člověka přizabit pohledem :) A ne že bych to dělala schválně, prostě ten výraz je automatika.

6 helmii helmii | Web | 16. dubna 2017 v 11:14 | Reagovat

[5]: já to mám zase naopak.. když se na mě někdo dívá a tváří se vážně, tak začnu přemýšlet, co jsem provedla, jestli tu osobu znám, co jsem jí popřípadě kdy řekla.. :-D

7 Miloš Miloš | Web | 16. dubna 2017 v 22:47 | Reagovat

S úsměvem jde vše líp.
Jak říkají Angličané či Američané "Keep smiling!"

Ale dnes je to zřejmě tak, že když se někdo na někoho neznámého (po)usměje, ten se nejspíš lekne, že po něm něco bude chtít :-)

8 Iris Iris | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 14:24 | Reagovat

[7]: :D to je fakt

9 Iris Iris | E-mail | Web | 17. dubna 2017 v 14:25 | Reagovat

Já se usmívám, i když se někteří mračí a oni se pak usmívají taky :-)

10 Joina Joina | Web | 18. dubna 2017 v 8:37 | Reagovat

Úsměv i uzdravuje a já, která má poslední  dobou nic moc náladu, bych se poztřebovala trošku usmívat či by mě někdo rozveseloval, aby mi to dodalo sílu do života.
Ale když je slunce, vše kvete a ptáci zpívají, tak je to hned veselejší :)

Pěkný ten konec :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama