Můj pobyt v nemocnici

10. ledna 2017 v 10:43 | helmii |  Helmiiny vykecávky
Tak. Je to. Jsem den po operaci a musím říct, že i když jsem si ještě v 5:00 ráno říkala, že asi nedojdu na záchod, sestřičky mi tak dlouho radily jak cvičit, rozhýbávat atd. že jsem tam o 5 hodin později došla po svých.

Ale abych nepřeskakovala. V neděli mě sem mamka přivezla k hospitalizaci. Když jsme přišla na pokoj, na posteli seděla starší paní. Ani jsme se nestačily pozdravit a ji už si sestřička vedla do jídelny, k vyplnění potřebných fomulářů. Já jsem si mezitím vybalila věci. Poté přišla druhá sestřička, která se mnou vyplnila papíry, poměřila mi tlak a řekla mi, co a jak se bude zhruba dít. Asi po hodině přišla druhá slečna, takže jsme byly na pokoji tři.

Druhý den ráno jsme se probudily brzy. Už ráno jsme měly hlad (protože před operací se nesmí jíst ani pít). Ale navzájem jsme se povzbuzovaly, protože na operaci jsme měly všechny tři jít až po obědě. Jakmile odbyla dvanáctá hodina, přišla na nás neskutečná nervozita. Každý zvuk za dveřmi nás vystrašil. Protože jsme neznali pořadí, v jakém půjdeme na sál, byly jsme ještě vystresovanější.

A pak to přišlo. Do pokoje přišla sestřička, dala mi tabletku a řekla mi, ať se převleču do andělíčka. Takže jsem byla první z pokoje, vyhrála jsem pomyslnou ruskou ruletu. Na sále mě připojily na všechny možné i nemožné přístroje. Začínala jsem vidět dvojmo.

Pak už si vybavuji cestu do pokoje. Celý zbytek odpoledne jsem byla fit, ale večer se mi udělalo hrozně špatně od žaludku, tak mi nakonec dali kapačky, díky kterým to přestalo a díky kterým jsem se vyspala v rámci možností i pěkně.
No a dnes, hned jak jsem psala na úvodu.. Nevěřila jsem, že vůbec sundám nohu postele. Každý pohyb mě šíleně bolel. Pak mi sestřičky poradily všemožné pohyby. Ze začátku bolely pekelně, ale postupem času jsem si na tu bolest zvykla, až jsem se nakonec dopravila po svých na záchod. Musím říct, že to byl fakt parádní pocit!

Jediná věc, co se teď fakt nepovedla, bylo moje pšíknutí. Skoro jsem se utopila ve vlastní krvi, než to přestalo :-D

Pokud všechno půjde, jak má, tak by mě měli zítra propustit, tak snad se to tak zadaří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Alexandra Alexandra | Web | 10. ledna 2017 v 11:01 | Reagovat

držím palce! pobyt v nemocnici nie je žiadna sranda ale hlavne je, že teraz si v pohode a že to dokonca bereiš s takym super pristupom cele§ :) drž sa

2 helmii helmii | Web | 12. ledna 2017 v 9:25 | Reagovat

[1]: Děkuji, naštěstí už jsem doma :-)
Musím to brát s humorem, protože kdybych si obouvala ponožku 5 minut a nesmála  se u toho, jak jsem zase neohebná, tak bych se asi rozbrečela, vzdala to a zalezla si do postele. Bez ponožky. :-D

3 Jana Jana | E-mail | Web | 15. ledna 2017 v 14:35 | Reagovat

Jejda... Snad už je ti lépe ... nesnáším nemocnice a operace... Když jsem měla jít na jeden "dobrovolný" zákrok, v půli čekání jsem se sebrala a šla jsem domů ... Nakonec to příroda vyřešila sama. Ale nejsem žádný přírodomilec ... Normálně na zákroky chodím, ale ten den už toho bylo moc ...

4 Veki Veki | Web | 20. ledna 2017 v 17:21 | Reagovat

Jsem ráda, že mě tyhle "radosti" zatím míjejí. Tak doufám, že už jsi v pořádku. 😃

5 helmii helmii | Web | 20. ledna 2017 v 18:55 | Reagovat

[4]: V pořádku.. jak se to vezme.. v dubnu jdu na další operaci a pak by už měl být konečně pokoj :-)
To buď, ,taky bych byla nejradši, kdyby to šlo bez toho :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama