Pán Much

29. prosince 2016 v 10:00 | helmii |  Recenze na knihy
Autor: William Golding
Počet stran: 254

Tahle knížka mě od začátku až do konce udivovala. Na začátku je parta kluků, co se ocitla na ostrově, jejich letadlo sestřelili nepřátelé. Nikde nejsou trosky letadla, těla, všichni, kdo přežili jsou jako zázrakem v pořádku. Překvapivě dobře se na ostrově adaptují. Následuje dlouhá pasáž o tom, jak ostrově živoří. Posledních 70 stran jsem přečetla jedním dechem, díky zvratu, který zde nastává. Bohužel ona pasáž o přežití nebyla až tak záživná. Neříkám, že to bylo nudné (jako například u Obrazu Doryana Graye pasáž popisující Doryanovo oblíbené kamení, tyto čtyři strany byly opravdu utrpením), ale určité pasáže byly zbytečně zdlouhavé.

Co se mi doopravdy líbilo, byla pasáž, kdy Pán Much promlouval k Simonovi. Autor u mě touto pasáží dokázal probudit strach a představivost (a mému klidu opravdu nepomohly srnčí, daňčí a mufloní trofeje, vysící nám na chodbě). Tomu, abych se lépe dokázala vcítít do děje možná pomohlo i vydání knihy, které jsem měla. Staré, místy polité.. Chvílemi mi to připadalo jako deník jednoho z hochů. Co by mě ale zajímalo je, kam zmizel chlapec s materškým znaménkem na obličeji. Možná jsem nečetla tak moc mezi řádky, aby mi to došlo (v tom případě jsem asi knižní barbar), ale pokud to někdo víte, můžete mi to prosím prozradit?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama