Vstávat, je ráno!

26. května 2016 v 9:53 | helmii |  Helmiiny vykecávky
Probouzím se. Do oken začíná pronikat denní světlo a ještě ani nezvonil budík. Kouknu se na telefon, je 5:47, ještě se chvíli
můžu válet v posteli.

Vylézám. Je 5:55, budík mi bude zvonit až za 4 minuty, to si alespoň stihnu v klidu připravit snídani. Dnes si dám ovesnou kaši. Mezitím, co mi kaše chládne, si do batohu naházím svačinu a pití. Učení mám nachystané od včera. Jdu se najíst a přemýšlím, co si vezmu na sebe. Absolutně netuším a než stihnu dojíst svoji milovanou kaši, alespoň třikrát se sama se sebou dohádám, co si teda obleču.

Navštívím koupelnu, kde se málem zabiju na kachličkách, protože jsem si opět neuvědomila, že moje bačkůrky ve tvaru prasátek kloužou. Prima. Se svěžím dechem ze sebe jdu udělat člověka.

Jako člověk vyrážím na zahradu ve venčícím oblečení, odchytím Almu a jdu s ní alespoň na hodinu ven. Pořád přemýšlím, co si obleču.

Dnes se mi moc líčit nechce, proto si dám jen řasenku a čus, všichni ostatní mi můžou políbit šos. Při malování opět přemýšlím, co si vezmu na sebe. Sukni? Rifle? Mikinu? Svetr? A co za tričko? Podívám se na hodiny. Je 7:20, docela stíhám. Oko mi padne na zrzavé tričko. Zkouším k němu rifle. Hm. Jsem celkem bečka. A co k tomu tričku sukni? Ne, včera mě bolelo v krku.

Zkouším dalších pár možností. Kouknu na hodiny. Je 7:50. Za 15 min zvoní. Sakra. Rychle na sebe házím první možnost z asi 30ti dalších, hodinky a utíkám do školy. Ještě, že bydlím tak blízko.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama