Výlet na oppidum a přijímačky

15. června 2017 v 19:59 | helmii |  Veřejný deník
Vítám Vás u mého nového článku, opět deníkového typu. Asi bych měla začít chronologicky, pokud možno. V tom je výhoda elektronického psaní. Ze začátku můžu přeskakovat a poté se vrátit mezi napsaná slova a věty, a celé je pozměnit, což bohužel u mého deníku z papíru nešlo.
 

Co když je to správně?

7. června 2017 v 20:41 | helmii |  Témata týdne
Když mi v půlce května začaly prázdniny, myslela jsem si, že budu pořád někde venku, že budu chodit na zábavy, na výlety, pořád bude co dělat. Ale v konečném výsledku sedím několik dní v týdnu u práce (neříkám, že mě to nebaví, ale prostě jsem ten typ člověka, co potřebuje práci dodělat, strašně mi vadí, když mi v pokoji leží bedny k vyřízení a já s nimi nic nedělám) a zbylé dny jsem buď u přítele, nebo on u mě.

Inferno

30. května 2017 v 14:34 | helmii |  Recenze na knihy
Autor: Dan Brown
Počet stran: 422
Moje hodnocení: 75-80%


Další z knížek, na kterou jsem se hodně těšila. Chyba byla asi v tom, že jsem ji začala číst před maturitou, takže jsem se na ni nemohla tolik soustředit. V důsledku toho jsem ji četla asi 2 měsíce a chvílemi jsem měla chuť přestat. Co se mi moc nelíbilo, byly dlouhé popisné pasáže různých budov, památek, poté najednou rychlý zvrat, akce, četlo se to samo a pak znova dlouhé popisy budov. Co se mi naopak líbilo, bylo to, že až do konce jsem vlastně nevěděla, jaká zbraň má být proti přelidnění použita. Taky se mi hodně líbilo, že začátek začíná velmi akčně a až teprve s hlavní postavou se dozvídáme, co a proč se vlastně děje. Určitě si do budoucna mám v plánu přečíst ještě nějakou knihu od Dana Browna.

Bohužel se mi nepodařilo najít výtisk, který mám já.

 


#Life update

29. května 2017 v 14:43 | helmii |  Veřejný deník
Po hoooodně dlouhé době vás všechny zase zdravím. Upřímně jsem žila v tom, že si sem před maturitou budu psát jak se mám, jak se snažím a tak dále, ale nakonec na to nebyl čas (standardní výmluva) a hlavně ani nálada. Večer jsem lehla do postele a snažila se aspoň na pár hodin usnout. A jak to dopadlo?

Život v bublině

28. dubna 2017 v 19:10 | helmii |  Veřejný deník
Poslední dobou se asi opravdu nacházím v bublině, zvané škola, která se čím dál víc nafukuje a asi už chybí jen tři týdny, než se dozvím, jestli tahle bublina praskne a já budu po pár měsících opět v klidu, nebo jestli se nafoukne ještě víc a já budu maturovat až v září.

Hloupí lidé

20. dubna 2017 v 11:03 | helmii |  Témata týdne
Dnešní téma týdne má název "Hloupí lidé". Když se řekne tohle slovní spojení, okamžitě se mi asociací vybaví brigáda ve fast foodu, kde jsem vydržela asi jenom dva měsíce. A hlavní podíl na tom, proč jsem odešla, byli právě tihle hloupí lidé. Rozdělila jsem je do několika kategorií.

Ještě musím podotknout, že jsem na všechno byla sama, nikdo tam se mnou nikdy nebyl (měla jsem zakázané si tam kohokoliv dovést, díky čemuž se můj prožitek z těchto lidí ještě vystupňoval.

Maestra

17. dubna 2017 v 13:01 | helmii |  Recenze na knihy
Autor: L.S. Hilton

Počet stran: 304

Moje hodnocení: 30-40%


Kolem téhle knížky byl obrovský boom, tak jsem si ji přála k svátku, nicméně jsem ji stihla přečíst až teď. O nic jsem nepřišla. Každou knížku se snažím dočíst do konce, občas se stává, že vás prostě nechytne začátek, ale pak nastane obrat o 180° a knížce najednou podlehneme. To se tady bohužel nestalo. Teda obrat tam byl, ale podle mě docela hloupý. Do čtení jsem se musela nutit a po nekonečných třech dnech jsem ji taky dočetla. Ale hodně vážně přemýšlím nad tím, jestli zůstane u mě v knihovně, nebo jestli ji daruji někam dál a uvolním tak místo dalším knihám.


Úsměv, prosím

15. dubna 2017 v 9:23 | helmii |  Helmiiny vykecávky
Je jaro. Slunce svítí, kytky kvetou, ptáčci zpívají… Proč mám pocit, že se lidi čím dál méně usmívají?


Když jdu po městě, vidím spousty tváří, bohužel, málokterá se usmívá. Když se na někoho, kdo jde kolem mě usměju, většinou se snaží vypadat nepřístupně, nechtějí si nikoho cizího pouštět k tělu a úsměv mi neoplácí. Je to škoda, cožpak jaro nesymbolizuje zrod něčeho nového? Třeba nového přátelství. Zdá se mi, že lidé poslední dobou ani nechtějí zažít nic nového, chtějí jezdit ve svých vyjetých kolejích, asi ani nechtějí poznávat nové lidi.

Focení tabla a první "malá" maturita

13. dubna 2017 v 18:10 | helmii |  Veřejný deník
Jo, vím, že jsem si tu chtěla udělat takový pravidelný deníček… Ale od příštího týdne sem fakt zas budu přidávat každý týden.

Bohužel, minulý týden se skoro nic zajímavého nestalo, možná proto jsem ani nic nepsala. Teda kromě focení našeho tabla. Samozřejmě jsme všechno vymýšleli a zařizovali zase na poslední chvíli, ale musím říct, že s výsledkem jsem celkem spokojená, dále v článku jsem dala na ukázku fotku "behind the scenes". Usmívající se

Zavři oči, padá hvězda

10. dubna 2017 v 15:56 | helmii |  Témata týdne
Dnes toho asi moc nenaspím. Zítra se píše maturitní sloh a já beztak začnu stresovat. Doufám, že bude jasno, dnes bych hvězdy i pozorovala. Třeba bych nějakou viděla i padat a mohla bych si něco přát. Pak bych si asi přála co nejlepší témata na sloh s co nejlehčími útvary. Když to takhle napíšu, tak by se to mohlo vyplnit, ne? Snad to nefunguje stejně, jako když přání někomu řeknete nahlas.

Teď jsem se tak zamyslela. Proč se téma týdne jmenuje "Zavři oči, padá hvězda"? Když padají hvězdy, 98% lidí ji chce vidět, nezavírají oči, chtějí mít možnost si něco přát. Možná je to kvůli tomu, že si lidé začínají myslet, že nemají právo si něco přát a tohle jim jejich přání odůvodní. Možná si lidé přejí věci, které nepotřebují, které jsou zbytečné. Teď nemyslím přání cestovat, rozvíjet se atd… Spíš tím myslím, když si lidé přejí materiální věci, které doopravdy nepotřebují.

Momentálně čtu knížku o Feng-šuej a jak se s jeho pomocí zbavit nepořádku a přečtení téhle knížky mi pomohlo v uvědomění, že ani já vlastně nepotřebuji tolik věcí, kolik mám. Díky téhle knížce jsem začala uklízet u sebe v pokoji mnohem víc, a způsobuje mi to radost. Dokonce jsem si i protřídila skříně a zbavila se oblečení, o kterém jsem si předtím myslela, že ho ještě unosím. (Takhle jsem si schraňovala podprsenky, které mi neseděly, kalhoty, které mi byli strašně velké,…) Hodila jsem ho do kontejneru na oblečení, takže mně se uvolnilo místo ve skříni a někomu jinému to oblečení třeba udělá radost.
Kvůli tomuto zahlcování se materiálem by asi lidi měli zavírat oči pokaždé, když padá hvězda a začít je otvírat, až když si uvědomí, že bez materiálností jde žít. Energie a peníze, které lidé často vráží do např. nového oblečení (které se stejně celkem velké procento poté vezme jen párkrát), můžou investovat do nejrůznějších zážitků, které jsou podle mě mnohem cennější.

Kam dál