Jednoduchá hračka pro morčata

Středa v 13:00 | helmii |  Urob si sám
Ahoj, v dnešním článku vám ukážu, jak si vyrobit jednoduchou hračku pro morčata (nebo jakékoli jiné hlodavce). Je to velmi rychlý návod a moje morčata si s tím dokážou hrát docela dlouhou dobu. Zároveň to skoro nic nestojí, což je taky výhoda, protože nevadí, když morče hračku rozbije. Taky je vyrobená z materiálu, který jim neublíží, což je další plus.

Co budeme potřebovat? Vlastně jen roličku od toaletního papíru (ne tu, co můžeme spláchnout do záchodu) nebo od kuchyňských utěrek, prostě takovou tu kartonovou ruličku. Dál už potřebujeme jenom seno.

Ruličku nastříhejte na "prstýnky" (na kolečka, prostě jen ustřihnete pásek z ruličky). Na jednu hračku jsou optimální tak 3-4 prstýnky. Poté do sebe zasuňte prstýnky tak, aby výsledný tvar připomínal kuličku, a mezerami mezi kroužky nastrkejte do kuličky seno.


A to je vše. Je to vážně jednoduché a zvěř to zabaví.

Fotka bohužel není moje, poslední dobou nestíhám vůbec nic (ani fotit)
 

Kráva nebeská

Pondělí v 19:09 | helmii |  Recenze na knihy
Autor: David Duchovny

Počet stran: 184

Moje hodnocení: 80-85%


Tahle knížka je prima. Můžete ji číst svým dětem, které to budou chápat jako pohádku na dobrou noc (dopomůžou tomu i obrázky v knížce), nebo si ji můžete číst vy sami a pochopit knížku po svém. Nějak nevím, co víc o knížce napsat, mně se líbila (možná protože jsem pořád takové dítě), ale určitě to nebude šálek kávy všech. Můžu jen říct, zkuste si ji přečíst a uvidíte, zda-li se vám zalíbila, či nikoli.


Den, kdy zmizelo Slunce

13. března 2017 v 20:04 | helmii |  Témata týdne
Den, kdy zmizelo Slunce? Já to beru tak, že pro každého je jeho Slunce něco jiného a kdyby o to přišel, ze světa by mu rázem vymizely všechny barvy a vše by začal vnímat černobíle. Přesně, jako když na noc zapadne Slunce.

Pro mě osobně by svět zšedl, kdybych nemohla chovat morčata. Zní to hodně divně, ale morčata chovám už od svým zhruba 5 let a nějak si to bez nich nedovedu představit. Ten roztomilý kukuč, co na vás hodí, když máte jídlo. Ten bordel, co nadělají, když se nedej bože nudí. Ranní probouzení o několik (desítek) minut před budíkem, protože chlupáči mají hlad… No neměnila bych to za nic na světě (ani za víc spánku ne, doopravdy)

Svět by pro mě byl o dost nudnější, kdyby neexistovaly knížky. Co je před spaním lepšího, než se začíst do nějaké slaďárny, o které se vám potom bude zdát? Já osobně už sebou nosím knížku všude (třeba i jenom staženou v mobilu), protože co když u doktora bude fronta na hodinu? (To dneska byla. Fakt nic nedokáže naštvat víc, než když hodinu čekáte, abyste potom byli během 3 minut zase venku).

A pak je spousta dalších věcí, co mě naplňují a baví, jako třeba psaní, kreslení, žehlení (nesuďte mě, každého baví něco jiného, buďte tolerantní)… Ale to už nejsou věci, bez kterých bych nemohla být. Občas sice mívám výčitky, když třeba nenapíšu článek, nebo se vykašlu na cvičení, ale není to tak vážný, abych to nemohla druhý den napravit.

P.S. Zlato, jestli tohle čteš, tak bez tebe samozřejmě taky nemůžu existovat. Já jen abys věděl.
 


Koncert o berlích

10. března 2017 v 19:22 | helmii |  Helmiiny vykecávky
Před týdnem jsme si s přítelem udělali takový menší výlet a jeli jsme na koncert Rybiček 48 a Imodia do Olomouce. Imodium bohužel nepřijeli (hlavně kvůli nim jsme tam jeli).

Vyjeli jsme celkem brzy, takže když jsme dojeli do Olomouce, měli jsme ještě víc jak 2 hodiny volno. Oba jsme měli hlad, tak jsme si zašli do restaurace hned vedle klubu, kde se to konalo. Upřímně, tak dobře, jako tam, jsem se hodně dlouho nenajedla. Měla jsem kuře s grilovanou mrkví a vařeným bramborem. Pod steakem z kuřete na mě čekalo překvapení ve formě hromady cizrny (miluju cizrnu ve všech formách). Fakt jsem si pochutnala a bodlo to. Sice jsem pak měla problém se odvalit od stolu, ale bylo to výborný!

Zatímco jsme jedli, před klubem se začali hromadit lidi. Hodinu a třičtvrtě před začátkem koncertu. Zaklepali jsme si na čelo a zasmáli se jim, proč tam mrznou proboha tak brzo? No, když jsme vyšli ven, pochopili jsme to. Fronta měla minimálně 50 metrů (a to zbývalo ještě půl hodiny, než klub otevřeli). Dovnitř jsme se pak dostali celkem rychle. Celkem vtipné bylo, že když jsme se my dostali na řadu u vstupenek a otočili jsme se, za námi byla fronta stejně dlouhá, jako když jsme si tam šli stoupnout. Pomalu jsem si začínala uvědomovat, že si tam asi jen tak nezatančím (pořád mám svoje milované hole).

Moje očekávání se taky naplnilo. Do sálu bych se nenacpala, protože tam bylo fakt plno. Tak jsme seděli na baru, do kterého vedou dveře ze sálu, takže jsme slyšeli celkem dobře a u toho jsme si ještě mohli povídat, což bylo taky fajn.

Domů jsme jeli celkem brzo- kolem 11, ale oba jsme byli utahaní jak štěňata. Já skoro usnula v autě (ne, nebyla jsem opilá), ale i přes to všechno se mi to líbilo.

Pýcha a předsudek

6. března 2017 v 9:30 | helmii |  Recenze na knihy
Autor: Jane Austenová

Počet stran: 399

Moje hodnocení: 85-90%


Další knížka, ke které jsem přišla díky maturitě. Každý mi ji rozmlouval, "protože má přece 400 stran!", ale kamarádka mi řekla, že je to její oblíbená knížka, ať ji zkusím. Tak jsem na ni dala a zkusila ji. Musím jí za to poděkovat, protože knížka je to opravdu krásná. Teda zezačátku mi trvalo se do ní začíst, ale jakmile se mi to povedlo, nemohla jsem se od ní odtrhnout. Strašně snadno jsem se vžila do Elizabeth, soucítila jsem s ní. Možná proto se mi to tak líbilo. A taky jsem konečně potřebovala knížku se šťastným koncem. Petr a Lucie, 1984,… Tuhle knížku můžu doporučit asi úplně všem.

Tohle vydání mi přijde asi nejhezčí. Takové dobové.

Kniha vs. čtečka

4. března 2017 v 17:54 | helmii |  Helmiiny vykecávky
Tenhle "spor" je mezi námi už dlouho. Knížky vs. čtečky. Plno lidí se staví na stranu knížek, spousta na stranu čteček. Dokonce znám i lidi, co si knížku stáhnou do mobilu a čtou ji z mobilu. To občas dělám taky, ale jen u krátkých knížek, u kterých mám jistotu, že je mám za den přečtené. Ti lidi, které znám, si do mobilu ale stáhnou klidně knížku o 200 stranách. To by mě moje oči pozdravily, popřály mi špatný den za to, jak je týrám, a šly hledat někoho jiného, kdo by je ubytoval ve své lebce.

Podle mě má obojí něco do sebe. V knížce můžu otáčet stránky, čichnout si k ní (nesuďte mě, určitě nejsem jediná, kdo tohle dělá), nepotřebuju k ní elektriku (když nepočítám světlo, ale na čtečku si taky musím svítit, když z ní čtu). Nevýhoda knížek je, že se jí může cokoliv stát, zvlášť když je to paperback. Paperbacky jsou zvlášť náchylné na roztřepení vazby. Mohou být opatlané od jídla, polité vodou, v dešti zvlhnou… A některé nejsou zrovna přizpůsobeny k přenášení. Ano, mám na mysli ty knihy formátu A4, které se mi do kabelky nevlezou. A taky bývají docela drahé (pro mě).

Když vlastníte čtečku, většinu knih si do nich stáhnete zadarmo, nebo si je koupíte za mnohem míň peněz. Když na čtečce máte obal, prostě ji dáte do tašky a jdete, kam potřebujete, je vám jedno, jestli má daná knížka 50 stran, nebo třeba 1000, na váze rozdíl fakt není. Nevýhoda je, že když se vám vybije a nemáte přístup k elektrice (nebo ani nabíječku po kapsách), tak jste si prostě dočetli, smůla. Další nevýhodou je, že si musíte dávat pozor, v jakém formátu danou knížku stahujete. Když už ji stáhnete ve formátu, která vaše čtečka neumí, musíte to převádět. A asi poslední věcí, co mi vadí, je displej. Jo, to vyznělo divně, ale myslím to tak, že o něj mám věčně strach. Aby se nepoškrábal, nerozbil, aby mi ho někdo nepolil. Ale to už je můj problém.

Jak už jsem psala, obojí má něco do sebe a já nemůžu říct, co je lepší. Já si prostě před spaním radši čtu knížku a když někam jedu, nebo mám volnou hodinu ve škole, tak si s sebou beru čtečku.


Před usnutím

1. března 2017 v 9:43 | helmii |  Témata týdne
Taky si těsně před usnutím čtete knížku? Já už odmala ano. Od toho, co umím číst si před spaním čtu. Momentálně už toho nepřečtu před spaním tolik, jako když jsem ještě chodila na základku, protože na základce jsem se nemusela učit, stačilo mi jen poslouchat v hodinách. Teď na střední jsem se "konečně" musela začít učit, abych se k té maturitě vůbec dostala. Takže většinou čtu během dne, když čekám na nějaký seminář, nebo když se výjimečně nemusím nic učit. Před spaním přečtu tak 5-10 stran, než usnu. Jako malá jsem před spaním přečetla klidně půlku knížky. Když to byla echt chytlavá knížka, tak klidně i celou. No a co, že jsem šla spát v 1 ráno.

Ale když jsem se zamyslela nad tím, proč to vlastně dělám, došla jsem k tomu, že nevím. Možná mám díky tomu hezčí sny? Nevím, ¾ těch snů do rána zapomenu. Ale dnešní sen si pamatuju. A s knížkou, kterou čtu, neměl nic společného. Zrovna čtu Pýchu a předsudek a opravdu se mi nezdálo o tom, že bych byla za zámku a řešila marnivost svých sester. Zdálo se mi o jedné profesorce, se kterou nemám zrovna nejhezčí vztah. I když, dalo by se to vysvětlit tak, že ona se chová povýšeně a já mám vůči ní předsudky.

Jako malá jsem si přála, abych se ve snu ocitala ve světě knížky, kterou zrovna čtu. Měla jsem jednu obzvlášť oblíbenou sérii, bohužel nevím, kdo ji napsal, ani jak se to jmenovalo, pamatuju si jen ty ilustrace. Tam jsem se vždycky chtěla ve snu dostat.

Nebo co když to dělám, protože si při čtení všechno představuju a tím se moje mysl unaví a líp se mi spí? To zní logicky, ne? Nebo spíš se má mysl uklidní, přestanu myslet na všechny starosti a jediné starosti, co mám, jsou totožné se starostmi postav. A ty se vždycky nějak vyřeší.

No, ať tak, nebo onak, stejně je to skvělý relax.

Souboj fialových šamponů

21. února 2017 v 20:31 | helmii |  Kosmetický koutek
Ahoj, dnešní článek má na tomhle blogu premiéru, protože jsem nikdy články takového druhu nepsala, ale nějak mě popadla potřeba něco v tomhle smyslu napsat a tyhle šampony mi přišly jako dobrá volba, protože mám odbarvené vlasy (podomácku, naštěstí to nechytlo až tak hrozně, ale místo světlé blond se mi na hlavě objevilo cosi nažloutlýho. A právě díky těmto šamponům moje vlasy nejsou žluté, ale celkem pěkně blond.

První fialový šampon jsem začala používat Silver od Schaumy. Dá se koupit asi ve všech drogeriích, zhruba kolem 60 korun. My ho kupovaly v Tetě za 64 Kč. Prvních asi dva týdny mi vlasy držel krásně bílé, bez žlutých odlesků. Bohužel, po dvou týdnech se něco pokazilo a vlasy mi chytly do fialova. Ale jen ta část, kterou mi ještě odbarvoval kadeřník, ta část, co jsme dělaly s mamkou si prostě svou barvu drží a netuším, čím by to mohlo být. Jeho další minut je, že po něm mám vlasy dost vysušené a skoro mi po sprše nejdou rozčesat. A to mám krátké vlasy. Ale jinak pěkně voní. Když se použije s kondicionérem, tak asi popravdě nemám co vytknout, kromě toho, že mi moje vlasy obarvil.

Jako druhý, Balea Professional Silver Shine Shampoo (prima název), který se dá koupit asi jen v DM, protože je od značky Balea. Stál nás 39 Kč. Za mě má určitě plus za balení. Já osobně jsem zastáncem takovýchto "tubovitých" balení, protože se mi z toho veškeré produkty dostávají mnohem lépe, než z obyčejné plastové lahvičky. Taky mi přijde, že mi tolik nevysušuje vlasy, rozhodně mi šly lépe rozčesat. Trochu jsem měla strach z textury toho šamponu (jako kdyby gelová, nemá tak sytě fialovou barvu, jako ten od Schaumy, je průsvitný), trošku jsem se bála, aby mě z toho nesvědila pokožka, protože občas mě začne svědit hlava jen díky předsudkům, vůči určitému šamponu. Z tohohle mě hlava ale nesvědí. Dokonce mám i pocit, že dokázal moje vlasy zesvětlit ještě víc, než Schauma. Taky mám pocit, že po něm mám vlasy více vyživené.


Tenhle souboj je velmi těsný. O malinký kousíček u mě vyhrál Silver šampon od Balei, díky tomu, že jeho balení je pro mě prostě praktičtější a hlavně mi vlasy neobarví, jako Schauma.
P.S. Obrázky jsem bohužel musela zkopírovat, protože na baleních, které mám doma, se už jejich používání podepsalo.

Kulička

17. února 2017 v 9:00 | helmii |  Recenze na knihy
Autor: Guy de Maupassant

Počet stran: 54

Moje hodnocení: 90-95%


Tuhle knížku jsem přečetla za den. Ono to není umění, je to celkem krátká povídka, ale mě chytla a nemohla jsem přestat číst. Když jsem si na ni četla recenze, pár lidí si stěžovalo, že jim příběh přišel zbytečně protahovaný, ale mně to nevadilo. Naopak, podle mě to té knížce přidalo na.. Vlastně ani nevím na čem, snad se mi to lépe pomohlo vcítit do děje? Konec mě velmi zklamal. Teda ne to, jak to autor zakončil, ale spíš z pohledu Kuličky, nebo jak to říct. Po dočtení jsem byla jsem pár hodin smutná a přemýšlela jsem nad tím, proč se lidi chovají tak, jak se chovají.


Nejdůležitější orgán aneb moje první rande

15. února 2017 v 11:45 | helmii |  Témata týdne
Často se řeší, zdali je pro štěstí člověka důležitější rozum, či srdce. Já sázím hodně na srdce, a proto jsem se rozhodla vám sem napsat něco o mé první schůzce s klukem.

Bylo to v létě asi před čtyřmi lety (jo, začala jsem randit ve čtrnácti). Na Facebooku si mě přidal do přátel jeden kluk. Tenkrát bylo in mít co nejvíc přátel, tak jsem to prostě potvrdila a neřešila jsem, že vlastně vůbec nevím, o koho jde. Po pár dnech jsme si spolu začali psát. Nejdřív jen tak trošku, pak čím dál víc až z něj najednou vypadlo, že se do mě asi zamiloval a že by mě rád viděl. Jo, do té doby jsme se naživo vůbec neviděli. Fakt romantika. Ale svolila jsem.

Nadešel den D. Den před tím jsem byla sestřenice, která mi nakrepovala vlasy a mně se to strašně líbilo, takže jsem nějak neviděla potřebu v tom, si je umývat a nechala jsem si kudrnaté. Taky jsem se "dokonale" namalovala, na řasy jsem si dala snad 10 vrstev řasenky. Velmi stylově jsem se oblékla a vyrazila jsem. Trochu mě zarazilo, když jsem po cestě potkala kamarádky, které se mě ptaly, jestli jdu za ním, že půjdou se mnou, protože on jedné z nich napsal, ať jde s náma. Fakt pecka.

Když přijel, šli jsme se projít do parku. Ty dvě nám byly pořád v patách. Asi po hodině jsme je od nás konečně dostaly. A tady začal problém. Hošan, na fb neskutečně vtipný, upovídaný a tak najednou mlčel. Tak jsme se šli radši projít. Mlčky. Těsně před tím, než měl odjet, tak se začal ptát na takové ty konverzační otázky typu: A jaký máš ráda filmy? To bylo fakt něco. A to bylo vlastně první i poslední rande s ním. Na fb náš vztah sice ještě asi dva týdny pokračoval, ale po těch dvou týdnech mi napsal, že mě má rád jako kamarádku a do večera byl ve vztahu s jinou slečnou.

Mezitím jsme se měli vidět ještě jednou, ale nepřijel a ani se mi to neobtěžoval napsat. Během čekání si ode mě vzal nějakej týpek číslo, ale popravdě nevím, kdo byl horší případ, jestli pan D, na kterého jsem marně čekala, nebo pan M, který ne nebral jako odpověď a když jsem mu do 20 minut neodpověděla na SMSku, začal psát zoufalý zprávy, poté výhružky a pak zas zoufalý zprávy. Takže s ním ani k té schůzce nedošlo. Takže to byly fakt zajímavý dva, tři týdny v mém prázdninovém životě.

Kam dál